Kostnice ve Zdislavicích. Malá sestra té sedlecké připomíná morové roky na Podblanicku

Nenápadná žlutá stavba u kostela ve Zdislavicích ukrývá lebky a pyramidy z kostí jako slavná Sedlec. Postavil ji farář Böhnisch, který kosti z rušených hrobů sám čistil a vyvářel.

Kdo projíždí Zdislavicemi po silnici na Čechtice, většinou zpomalí jen kvůli zatáčkám. Přitom pár kroků od hlavní cesty, v rohu ohradní zdi kostela sv. Petra a Pavla, stojí jedna z nejpozoruhodnějších a nejméně známých památek Podblanicka. Malá žlutá stavba s tvarovanou střechou a věžičkou, na které je znak lebky a dvouramenný kříž. Zdislavická kostnice. Uvnitř jsou kolem okna rozmístěny lebky, u zdí přihrádky s kostmi a vedle oltáříku pyramidky vyskládané z lidských hnátů. Vnitřní výzdobou připomíná světoznámou kostnici v Sedlci u Kutné Hory, jen v komorním měřítku. A na rozdíl od Sedlce tu nejspíš budete úplně sami.

Městečko pod Javornickou hůrou

Zdislavice leží necelých sedm kilometrů jihovýchodně od Vlašimi, na mírném svahu pod Javornickou hůrou, kudy protéká Štěpánovský potok. První písemná zmínka pochází z roku 1352 a jméno osada dostala podle zakladatele Zdislava. Místní kostel se v pramenech objevuje už roku 1355, kdy jeho patronát drželi bratři Beneš a Heřman ze Zdislavic. Od roku 1418 patřily Zdislavice k vlašimskému panství a zůstaly s ním spojeny až do roku 1547.

Na městys povýšil Zdislavice majitel panství Václav Čejka z Olbramovic. Vymohl pro ně erb a sedmero ročních trhů na vlnu, krámské zboží a dobytek. Roku 1627 pak statek koupil Fridrich z Talmberka. Dnes má městys kolem pěti set obyvatel, vlastní školu, knihovnu i spolkový dům a titul městyse mu byl v novodobé historii vrácen. Na návsi stojí radnice z roku 1767 s patrovou nástavbou z let 1921 až 1922 a socha sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století.

Kostel, který vyhořel a přišel o strop

Dnešní kostel sv. Petra a Pavla nemá jednoduchou minulost. Dne 7. května 1699 vyhořelo celé městečko i s kostelem a požár byl tak prudký, že se ve zvonici roztavily zvony. Už roku 1701 ale stála na místě staršího dřevěného kostela nová kamenná stavba. Ani ta však neměla klid. V neděli 3. listopadu 1833 se krátce po skončení bohoslužby zřítil strop kostela. Naštěstí až ve chvíli, kdy lidé odešli. Nově zaklenout se ho podařilo v roce 1839 a věž s cibulovou bání získala dnešní podobu rozšířením v roce 1898.

Mor, Umrlčí cesta a přeplněný hřbitov

Aby příběh kostnice dával smysl, je potřeba vrátit se do 18. století. Kolem kostela se tehdy pohřbívalo po staletí a plocha hřbitova byla hroby doslova přeplněná. Pamětníci vyprávěli, že u vchodu do kostelní věže ležely dva hroby, které se musely při vstupu přeskakovat. A pak přišel mor. Farní zápis z roku 1772 líčí, že pohřbů bylo pět až šest denně a u chrámu Páně zdislavického bylo pochováno přes sto osob, takže nebylo kam klást další a za městečkem se musela vysvětit nová půda.

Nejhůř dopadla sousední Bolina, kde podle pramenů zemřely dvě třetiny obyvatel. Lidé se báli nákazy natolik, že jeden mlynář přehradil cestu mezi Zdislavicemi a Bolinou, aby povozy s mrtvými nejezdily kolem jeho mlýna. Vozy tak musely jinudy a trase, po které se vozili zemřelí, se ve Zdislavicích dodnes říká Umrlčí cesta. Pohřbívalo se bez příbuzných i bez faráře, hrobníci nosili rukavice a roušky a v kapse mívali pro jistotu lahvičku alkoholu. Nový hřbitov vysvětil ještě roku 1772 kondracký farář Arnošt Radiměřský a v jeho rohu vyrostla márnice.

Farář, který se kostí nebál

Vlastního faráře dostaly Zdislavice až roku 1787. Jmenoval se Jan Bonaventura Böhnisch a byl to bývalý karmelitán z pražského kláštera u sv. Havla, který zrušil císař Josef II. Böhnisch byl muž rozhodný a podnikavý. Když viděl neutěšený stav přeplněného hřbitova kolem kostela, rozhodl se plochu uvolnit. Nechával rušit staré hroby a vykopané kosti třídil. Podle vyprávění, které se ve Zdislavicích předávalo po generace, čistily kosti místní ženy škrabkami a kartáči, s rouškami na ústech a v rukavicích. Farář sám pak očištěné kosti vyvářel a odnášel do márnice. Traduje se, že se nákazy nebál natolik, že při práci i jedl.

Stavba kostnice začala roku 1810 a pro veřejnost byla otevřena o dva roky později. Sám zakladatel si své dílo dlouho neužil. Farář Böhnisch zemřel roku 1813 ve věku 74 let. Jeho kostnice ale stojí dodnes, jen šindelovou střechu nahradil roku 1875 plech.

Lebka, která nechtěla dolů

Uvnitř kostnice stojí proti vchodu malý oltářík s křížkem a přihrádkami na kosti ve spodní části. Kolem klenutého okna jsou rozmístěny lebky a kosti, vedle oltáříku se zvedají pyramidky složené z hnátů a podél zdí jsou přihrádky se srovnanými lebkami. Nejzvláštnější místo patří nazelenalé lebce upevněné na nejvyšším bodě nad oknem. Místní pověst vypráví, že když ji při úpravách kostnice umístili jinam, do rána vždy spadla na podlahu. Teprve když ji vrátili nahoru, zůstala na místě. Prý patřila muži, který měl za života vysoké postavení, a tak chce mít i po smrti místo vysoko nad svými sousedy.

Památka bohužel neunikla vandalům. Část lebek byla v minulosti odcizena a i když se některé podařilo vrátit, několik přihrádek dnes zeje prázdnotou. I proto je kostnice přístupná jen pohledem přes mříž.

Jak se ke kostnici dostat

Kostnice stojí přímo v areálu kostela sv. Petra a Pavla, vsazená do severovýchodního nároží ohradní zdi, naproti vchodu do sakristie. Bývalý hřbitov kolem kostela je dnes travnatá plocha, takže ke stavbě dojdete volně. Dovnitř se nahlíží kovanou mříží ve dveřích, nejlépe za denního světla. Kdo by chtěl vědět víc, může se obrátit na místní farnost na telefonu 736 120 520 nebo e-mailem na farnost-zdislavice@seznam.cz.

Do Zdislavic dojedete z Vlašimi autem za deset minut po silnici směrem na Čechtice, jezdí sem i autobusy z vlašimského autobusového nádraží. Návštěvu kostnice můžete spojit s procházkou po návsi kolem historické radnice a sochy sv. Jana Nepomuckého. A pokud se blíží začátek listopadu, je tohle místo jednou z nejpůsobivějších zastávek, jaké může Podblanicko k Dušičkám nabídnout. Tiché, skromné a plné příběhů, na které se ve velkých knihách dějin nedostalo.

Přečtěte si také

• Kondrac pod Blaníkem. Románský kostel sv. Bartoloměje
• Kamberk. Městečko na Blanici, kde se rýžovalo zlato
• Bitva u Jankova. Nejkrvavější střet třicetileté války