Kamberk. Městečko na Blanici, kde se rýžovalo zlato a které se čtyřicet let jmenovalo Zlaté Hory
Čtrnáct kilometrů jižně od Vlašimi leží ves, kterou ve 13. století založili havíři lákaní zlatem. Kamberk dnes nabízí barokní kostel, tvrz proměněnou ve faru i půvabné Muzeum venkova.
Když dnes projíždíte Kamberkem, vidíte tichou ves na horním toku Blanice. Náves s barokním kostelem, pár desítek stavení, tři rybníky a kolem zvlněná krajina Podblanicka. Málokoho by napadlo, že tohle místo vzniklo kvůli zlaté horečce. Ve středověku tu stálo horní městečko, do kterého se sjížděli havíři z daleka, a ještě ve dvacátém století neslo jméno, které na zlatou minulost hrdě odkazovalo. Kamberk se totiž čtyřicet let jmenoval Zlaté Hory.
Zlatá horečka na Blanici
Příběh Kamberka začíná ve druhé polovině 13. století, kdy do údolí horní Blanice přišli němečtí horníci. Lákalo je zlato, které se dalo rýžovat přímo z říčních náplavů, a žíly ukryté v okolních kopcích. Osada, která u dolů vyrostla, se v písemných pramenech poprvé objevuje roku 1282 pod jménem Karrenberg. Základem názvu je slovo karre, označení čtyřkolového hornického vozíku. Jméno vsi tak dodnes nese vzpomínku na důlní dřinu, i když z něj čeština časem udělala nenápadný Kamberk.
Že nešlo o bezvýznamné kutání, dokládá i zájem nejvyšších míst. Roku 1337 zastavil král Jan Lucemburský zdejší doly mocnému Petru z Rožmberka. Těžba pokračovala až do husitských válek, pak zlaté časy skončily. V krajině je ale dodnes připomínají místní názvy jako V roudni nebo Na Horách. A ještě jedna zajímavost se ke Kamberku váže. Blanickou brázdou tudy od pradávna procházela solná stezka, po které se do Čech nosila sůl z alpských solných dolů. Prospektoři, kteří po ní putovali, patřili k prvním, kdo si zdejšího zlata všiml.
Čtyřicet let jako Zlaté Hory
Nejkurióznější kapitola přišla dlouho po vytěžení posledního zlata. Po roce 1948 znělo jméno Kamberk úřadům příliš německy, a tak obec v roce 1949 přejmenovaly na Zlaté Hory. Paradox je to dokonalý. Jméno oslavující zlato dostala ves ve chvíli, kdy už se tu půl tisíciletí žádné netěžilo. Zlaté Hory vydržely na mapách až do roku 1991, kdy se obec vrátila k historickému jménu. Pamětníci a staré cedule ale socialistický název připomínají dodnes a v okolí na něj stále narazíte.
Kostel z časů havířů a tvrz, ze které je fara
Dominantou návsi je kostel svatého Martina. Písemné prameny ho poprvé zmiňují roku 1352, takže ho znali ještě zdejší havíři. Středověká stavba ale roku 1720 vyhořela a na jejím místě vyrostl dnešní jednolodní barokní kostel s věží zakončenou cibulovou bání.
Hned vedle stávala tvrz, kterou v polovině 13. století založili páni z Landštejna, tehdejší vrchnost horního městečka. Od 15. století byla pustá a roku 1785 ji přestavěli na faru. Když se dnes na budovu fary podíváte pozorně, hledáte vlastně středověkou tvrz v převleku. Právě tahle vrstevnatost dělá z malé vsi vděčný cíl pro každého, kdo má rád historii ukrytou v detailech.
Muzeum venkova. Stará škola, selská jizba a stovka strojů
Hlavním důvodem, proč si Kamberk zaslouží samostatný výlet, je Muzeum venkova. Vzniklo v roce 2003 u příležitosti 125. výročí založení místního hasičského sboru a postupně se rozrostlo do sedmi místností ve třech budovách. Expozice sídlí v bývalé škole, na faře a v budově někdejší Kampeličky, na jejímž průčelí dodnes svítí prvorepublikové heslo Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno.
Sbírky vyprávějí o dvou stoletích života na podblanickém venkově a čítají přes 250 předmětů. Projdete si selskou jizbu se stoletým vybavením, vyšívanými textiliemi a krojem, školní třídu s původními lavicemi, tabulí a učebními pomůckami, jaké pamatovali naši pradědové, a rozsáhlou sbírku zemědělské techniky. Ta zahrnuje na sto strojů a nástrojů, z nichž nejstarší mají přes 150 let. Žebřiňáky a vozy na půdě staré školy stojí přesně tam, kam je hospodáři kdysi uklízeli.
Výlet, který spojíte se zlatem i Blaníkem
Kamberk leží na dohled od Blaníku, bájná hora je vzdušnou čarou jen asi čtyři kilometry daleko. Nabízí se proto spojit návštěvu s výstupem na Velký Blaník s rozhlednou nebo s procházkou k tajemné zřícenině kaple na Malém Blaníku. Cestou z Vlašimi projedete Louňovicemi pod Blaníkem, městečkem s klášterní minulostí a zámkem.
A kdo chce jít po stopách zlata dál, má to kousek. Jen pár kilometrů severně leží zlatodůl Roudný u Zvěstova, kde se ve 20. letech minulého století těžilo nejvíc zlata v Evropě. Pozor, nezaměňujte ho s místními názvy u Kamberka. Jde o samostatnou lokalitu se svou naučnou stezkou. Dohromady tvoří Kamberk, Roudný a Blaník ideální celodenní okruh po zlatonosné Blanické brázdě.
V samotném Kamberku stojí za pozornost i lipová alej vysazená roku 1910, tři rybníky a v části Předbořice náves s kaplí svatého Vojtěcha. V Hrajovicích roste památný jírovec. Obec má dnes se všemi třemi částmi kolem 180 obyvatel, v dobách největší slávy jich tu žilo skoro pětkrát víc.
Praktické informace
- Jak se tam dostat. Autem z Vlašimi přes Louňovice pod Blaníkem, cesta trvá zhruba 20 minut. Na kole je Kamberk příjemnou zastávkou při okruhu kolem Blaníku, pěší sem dojdou z Louňovic údolím Blanice.
- Muzeum venkova. Otevřeno celoročně po předchozí dohodě na obecním úřadu, telefon 317 852 728. Prohlídku si domluvte předem, na místě stálá pokladna není.
- Volně přístupné. Náves s kostelem svatého Martina, lipová alej i okolí Blanice jsou přístupné kdykoli zdarma.
- S dětmi. Stará školní třída a stroje našich pradědů fungují jako stroj času, návštěvu zvládnou i menší děti. Okolní krajina je nenáročná na chůzi.