Bitva u Jankova. Nejkrvavější střet třicetileté války se odehrál kousek od Vlašimi

Kousek jižně od Vlašimi se 6. března 1645 odehrála jedna z největších bitev třicetileté války. Dnes tudy vede naučná stezka k památníku ve tvaru slzy.

Krajina mezi Voticemi, Jankovem a Ratměřicemi vypadá dnes jako klidné Podblanicko plné rybníků, remízků a polních cest. Málokdo z projíždějících tuší, že se tu 6. března 1645 odehrála jedna z největších a nejkrvavějších bitev třicetileté války, střet, po kterém zůstala na bojišti třetina z více než třiceti tisíc mužů a jejich koní. Bitva u Jankova patří k místům, kam se vyplatí zajet nejen za historií, ale i za tichou procházkou krajinou, která ukrývá dramatický příběh.

Den, kdy se u Jankova rozhodovalo o Evropě

Šlo o závěrečnou fázi třicetileté války (1618-1648), konfliktu, který na tři desetiletí rozvrátil střední Evropu. Na jedné straně stálo švédské vojsko pod velením zkušeného maršála Lennarta Torstenssona, na druhé císařská armáda vedená hrabětem Melchiorem z Hatzfeldu. Do prostoru zvlněné krajiny u Jankova se sešlo přes 30 000 vojáků a na 20 000 koní, na tehdejší poměry obrovská síla, kterou zdejší kraj do té doby nezažil.

Torstensson nevsadil na čelní útok proti dobře rozestavené císařské armádě. Místo toho využil terénu: krytý údolím obešel nepřítele z boku a udeřil na jeho křídlo, mimo jiné přes zamrzlé rybníky. Manévr rozhodl. Císařská armáda utrpěla zdrcující porážku: přišla o téměř čtyři tisíce mužů a přibližně stejný počet padl do zajetí. Sami Švédové zajali hraběte z Hatzfeldu a pět generálů.

Bitva, která urychlila konec války

Vítězství u Jankova otevřelo Švédům cestu dál na Moravu a k Vídni. Jejich postup sice nakonec zastavila tříměsíční obrana Brna, přesto bitva zásadně oslabila císařskou stranu a přenesla válečnou iniciativu na Švédy. Historici ji řadí mezi impulzy, které nakonec vedly k jednáním o míru: třicetiletou válku ukončil v roce 1648 vestfálský mír, podepsaný v Münsteru a Osnabrücku. To, co se odehrálo na polích jižně od Vlašimi, tak mělo dosah přes celou Evropu.

Pro krajinu Podblanicka byl ovšem den 6. března 1645 především tragédií. Dobové prameny mluví o tom, že pro třetinu životů, lidských i koňských, to byl poslední den. Okolní vsi nesly následky ještě dlouho poté.

Proč se bitva odehrála právě tady

Zdejší krajina nebyla vybrána náhodou. Zvlněný terén s údolími a soustavou rybníků poskytoval armádám přirozené překážky i úkryty, a právě to Torstensson dokázal využít lépe než jeho protivník. Zamrzlé rybníky, po nichž se v březnu dalo přejít, otevřely Švédům cestu tam, kde je císařští nečekali. Když dnes stojíte na naučné stezce a díváte se do krajiny, můžete si tenhle rozhodující moment doslova „přečíst“ z terénu: mírné svahy, vodní plochy a úvozy, které tehdy určily, kudy se armády pohnou.

Bitva u Jankova je také připomínkou toho, jak blízko se velké evropské dějiny odehrávaly od Vlašimi. Zatímco jména jako vestfálský mír zní vzdáleně, samotné rozhodnutí padlo na polích, kam z Vlašimi dojedete za čtvrt hodiny.

Památník ve tvaru slzy

Připomínku obětem postavili až mnohem později. K 350. výročí bitvy v roce 1995 vznikl na místě střetu, mezi Jankovem a Ratměřicemi, památník ve tvaru slzy, jednoduchý, ale silný symbol zármutku nad tisíci mrtvých. Stojí volně v krajině u silnice spojující obě obce a je přístupný kdykoli.

Kdo chce zažít bojiště v jeho nejsilnější podobě, měl by přijet právě na výroční pietní akci. Muži v dobových uniformách, salvy z mušket a atmosféra 17. století promění tiché pole zpět v bojovou vřavu, a připomenou, že dějiny nejsou jen letopočty v učebnici, ale i konkrétní osudy tisíců lidí, které se odehrály přímo tady.

Živou tradici bitvy udržují místní. Každoročně se koná pietní akce, kterou spolu s bitevní ukázkou pořádá spolek Jankovští žoldáci, a také pochod „Po stopách bitvy u Jankova“. Historie tu tedy není jen na tabuli: pravidelně ožívá.

Naučná stezka po stopách bitvy

Nejlepší způsob, jak místu porozumět, je projít naučnou stezku „Po stopách bitvy u Jankova“. Vychází z jankovského náměstí a vede k památníku u Habrovky. Měří zhruba 1,6 kilometru a má tři zastavení; na informačních tabulích si postupně poskládáte průběh bitvy: kde stály jednotlivé armády, kudy vedl Torstenssonův obchvat a jak den skončil.

Dětem pomůže, když si příběh bitvy převyprávíte vlastními slovy jako dobrodružství o chytrém manévru přes zamrzlé rybníky: z naučné stezky se tak stane malá výprava za detektivkou v krajině. Pevná obuv stačí; stezka vede po zpevněných i polních cestách a je průchozí po většinu roku.

Trasa je krátká a nenáročná, zvládne ji i rodina s dětmi. Právě spojení tichého procházkového tempa a dramatického příběhu dělá z Jankova výlet, který v hlavě zůstane déle než běžná zastávka u pomníku. Doporučujeme jít za jasného dne, kdy je z okolní krajiny nejlépe vidět, jak přesně terén (údolí a rybníky) rozhodl o výsledku bitvy.

Spojte to do jednoho výletu

Jankov leží jižně od Vlašimi, kousek od Ratměřic. Právě proto se nabízí spojit návštěvu bojiště s dalšími cíli v okolí. V ratměřickém zámeckém parku rostou dva sekvojovce obrovské staré přes 150 let, patřící k největším svého druhu v Česku, a park je volně přístupný. Kdo má chuť na výhled, může den zakončit výstupem na blízký Velký Blaník. Z jednoho odpoledne tak vznikne malý okruh spojující historii, přírodu i pověst.

Praktické informace

• Kde: památník mezi Jankovem a Ratměřicemi, GPS 49.6471N, 14.7427E; obec Jankov, okres Benešov.
• Jak se tam dostat: autem z Vlašimi zhruba 15 km jižním směrem přes Louňovice pod Blaníkem a Ratměřice. Zaparkovat lze v Jankově a odtud vyjít po naučné stezce.
• Naučná stezka: „Po stopách bitvy u Jankova“, cca 1,6 km, tři zastavení, start na jankovském náměstí, cíl u památníku. Volně přístupná celoročně.
• Kdy jet: evergreen výlet po celý rok; nejsilnější je návštěva kolem výročí bitvy (6. března), kdy se koná pietní akce s ukázkou.
• Vstupné: zdarma, stezka i památník jsou volně v krajině.

Přečtěte si také náš tip na ratměřický zámecký park se sekvojovci obrovskými, který je od jankovského bojiště jen pár minut cesty.