Pravonín. Ves s románskou rotundou, kde mladý Richard Wagner načrtl svou první operu

Románská rotunda, barokní zámek se sochami a léto 1832, kdy na zdejším zámku pobýval devatenáctiletý Richard Wagner. Profil obce devět kilometrů od Vlašimi.

Jet z Vlašimi směrem na Čechtice znamená stoupat. Silnice se zvedá nad údolí Blanice a u Pravonína už jste v pětistech čtyřiceti metrech, na jednom z nejvýše položených míst v okolí. Obec s necelými šesti sty obyvateli dnes působí nenápadně, ale její příběh je na vesnici jejího rozměru nezvykle bohatý: na návsi stojí románská rotunda, vedle ní barokní zámek se sochami na štítě a v obecní kronice najdete jméno, které byste tu nečekali. Richard Wagner. Devatenáctiletý budoucí velikán opery tady strávil léto a podzim roku 1832.

Odkud se vzalo jméno Pravonín? Místní pověst, kterou zachycuje obecní kronika, vypráví o muži jménem Pravona, jenž měl ves založit kolem roku 1250 z pověření krále Přemysla Otakara II. Je to půvabný příběh z kategorie těch, které se nedají doložit, ale dobře se vyprávějí. Jisté je, že osada tu stála hluboko ve středověku a že její dominanta je ještě starší než první písemná zmínka.

Rotunda, která pamatuje 13. století

Nejcennější stavbou Pravonína je kostel svatého Jana Křtitele. Jeho jádrem je románská rotunda, tedy válcová kaple, jakých se v českých vesnicích dochovalo jen několik desítek. Obecní prameny kladou její vznik ke sklonku románského slohu, přibližně k roku 1230. První písemná zmínka o samotné vsi pochází z roku 1352 a už za vlády Karla IV. měl Pravonín vlastního faráře.

Románských staveb se na Podblanicku dochovalo jen pár a každá je poklad: kostel v Kondraci s dvojicí válcových věží, jádro poutního kostela na Hrádku u Vlašimi a právě pravonínská rotunda. Kdo má rád nejstarší vrstvu české architektury, má tu tedy třetí zastavení pomyslné románské stezky kolem Vlašimi.

Kostel prošel řadou přestaveb. Roku 1580 ho nechal obnovit Václav Kekule ze Stradonic, majitel zdejší tvrze, a z té doby pochází i nejstarší zvon z roku 1597, zvaný Kekulův svatý Jan. V 18. století dostal kostel barokní podobu. Zvony měly pohnutý osud: rekvizice za obou světových válek je postupně odvezly, nové přibyly v letech 1924 a 1975.

Tvrz Kekulů a zámek pražského primátora

V 15. století drželi zdejší statek Trčkové z Lípy, jeden z nejmocnějších rodů tehdejších Čech. Panské sídlo v Pravoníně ale začíná až tvrzí, kterou si roku 1567 vystavěli Kekulové ze Stradonic. Statek pak střídal majitele: roku 1616 ho koupili Salavové, v letech 1728 až 1733 patřil hraběti Carettovi z Millesima. V polovině 18. století získal panství v dražbě Jan Václav Vejvoda ze Stromberka, pražský primátor, a právě on dal tvrzi roku 1765 dnešní barokní tvar. Jednopatrová budova s rizality na nárožích dostala trojúhelníkový štít zdobený sochami, na venkovský zámeček nezvykle honosný.

Na počátku 19. století koupili statek hrabata Pachtové z Rájova, po nich přišli Kulichové a nakonec rodina Sekaninových, které velkostatek v roce 1948 vyvlastnil stát. Zámek pak sloužil jako kanceláře, pošta i knihovna, od 80. let byl opuštěný a chátral. Naději přinesl až přelom let 2019 a 2020, kdy budovu koupila soukromá firma a začala se zabezpečením a opravami. Veřejnosti zámek přístupný není, jeho barokní štít se sochami je ale dobře vidět i od cesty.

Léto 1832: mladý Wagner skládá pod Blaníkem

A teď ta nejzvláštnější kapitola. V létě roku 1832 přijel do Čech devatenáctiletý Richard Wagner, tehdy ještě nikým neznaný hudebník z Lipska. Přátelil se s rodinou hrabat Pachtů, majitelů pravonínského panství, a na jejich pozvání strávil na zdejším zámku léto a podzim. Ve svých pamětech na pobyt vzpomínal a obecní prameny uvádějí, že právě v Pravoníně vznikl náčrt jeho vůbec první opery Svatba a skladba inspirovaná zdejšími zvony.

Představa je to skoro filmová: budoucí autor Prstenu Nibelungova a Tristana chodí po polních cestách nad Blanicí, dvoří se komtesám a večer sedí u klavíru v salonu zámečku, který dnes míjejí řidiči na cestě do Čechtic. Pravonín se tak může pochlubit hudební stopou, jakou mu mohou závidět i mnohem větší města.

Židovská stopa a život vsi

K historii Pravonína patří i početná židovská komunita. Připomíná ji budova bývalé synagogy a židovský hřbitov, založený roku 1878 na svahu asi kilometr a půl východně od návsi, při cestě na Bečelov. Tiché místo s kamennými náhrobky stojí za krátkou zastávku. Ves měla od roku 1710 panský pivovar, od roku 1729 vlastní školu a roku 1876 tu otevřeli poštovní úřad. Pod obec dnes spadá sedm místních částí: kromě samotného Pravonína jsou to Buková, Karhule, Křížov s Křížovskou Lhotou, Lesáky, Tisek a Volavka.

Číslo, které vypráví celý příběh českého venkova: v roce 1869 žilo v Pravoníně a okolních osadách přes patnáct set lidí, dnes necelých šest set. Odešly generace za prací do měst, zůstala ale soudržná obec, která se o své dědictví stará, a krajina vysoko položených polí a lesů, do níž se dnes naopak vrací klid, jaký jinde budete hledat těžko.

Výlet: rotunda, výhledy a cesta k Blaníku

Pravonín je ideální zastávka na cestě mezi Vlašimí a Čechticemi. Autem jste tu z Vlašimi za deset minut po silnici na Čechtice, jezdí sem i autobusy z vlašimského autobusového nádraží. Obcí procházejí cyklotrasy 0069 a 0070, které propojují Podblanicko s krajem kolem Želivky, a díky poloze v 540 metrech se cestou otevírají výhledy na Velký Blaník.

Kostel je otevřený při bohoslužbách, prohlídku je jinak potřeba domluvit s farností. Kdo chce výlet prodloužit, může pokračovat na Načeradec s mohutným gotickým kostelem, nebo rovnou pod Blaník, který má Pravonín na dohled.

Přečtěte si také

• Načeradec pod Blaníkem: kostel, zámek a výlet do sousední obce
• Kamberk. Městečko na Blanici, kde se rýžovalo zlato