Republika přišla do Vlašimi po drátech. Jména na památníku z Husova náměstí vyprávějí o legiích i letci od roty Nazdar

Státní svátek 28. října má ve Vlašimi konkrétní adresu: památník padlým u Husova domu. Přes dvě stě vytesaných jmen vypráví o zajateckých táborech, legiích v Rusku i Itálii, popraveném legionáři ze Sedmpán a stíhacím pilotovi, který útočil na zeppelin.

Státní svátek 28. října má ve Vlašimi adresu. Stačí dojít na Husovo náměstí k Husovu domu, kde stojí památník padlým. Na jeho kamenných deskách je vytesáno přes dvě stě jmen a za každým z nich se skrývá konkrétní vlašimský osud z let, kdy se z poddaných rakouského mocnářství stávali občané Československé republiky. Před letošním výročím jsme se po těch jménech vydali.

Zpráva, která se šířila po drátě

V Praze se 28. října 1918 události daly do pohybu ráno, kdy se mezi lidmi rozšířila zpráva o rakouské nótě přijímající podmínky míru. Davy zaplnily Václavské náměstí, strhávaly orlíčky z úřadů a takzvaní muži 28. října, Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, převzali jménem Národního výboru moc a vydali první zákon nového státu.

Na venkov putovala novina pomaleji, po telegrafních drátech na poštovní a nádražní úřady a odtud ústním podáním. Do řady měst a vsí na Podblanicku tak republika dorazila až v úterý 29. října. I tady ale následovalo to, co známe z dobových fotografií z celých Čech: průvody, hudba, strhávání symbolů starého mocnářství a slzy úlevy, že čtyři roky války jsou u konce. Vlašim byla tehdy malým řemeslnickým a zemědělským městem v podzámčí auerspergského panství, které tu drželo zámek od roku 1744. I pro něj znamenal říjen 1918 začátek úplně jiné epochy.

Čtyři roky v zákopech cizí války

Aby bylo jasné, čemu lidé v říjnu 1918 jásali, je potřeba vrátit se o čtyři roky zpátky. Mobilizace v létě 1914 odvedla z Vlašimi a okolních vsí stovky mužů, nejčastěji k benešovskému c. a k. 102. pěšímu pluku, s nímž odjížděli na ruskou a později italskou frontu. Evidence Spolku pro vojenská pietní místa, který vlašimský památník zdokumentoval jméno po jménu, čte se místy jako kronika zajateckých táborů: zajat 1915 u Přemyšlu, zajat u Sokalu, zajat v Karpatech, zajat u Lucku.

Prostřední deska pomníku nese přes sto jmen mužů, kteří se domů nevrátili, pod heslem Mrtvých slavné paměti a živým na posilu. Najdeme mezi nimi i vlašimské rodiny, které válka zasáhla opakovaně, bratry a bratrance stejných příjmení, Průchy, Selingry, Štorce nebo Volfy.

Legionáři z Ruska, Itálie i Francie

Spodní desky památníku patří těm, kdo si cestu domů vybojovali v československých legiích. Z Ruska se vrátily čtyři desítky mužů s vazbou na Vlašim, z Itálie tři desítky a další z Francie. Jejich osudy, dochované ve vojenských záznamech, jsou často dramatičtější než román.

Dělostřelec Bedřich Ballatý, vlašimský rodák z roku 1896, padl do ruského zajetí u Sokalu v létě 1915 a do legií se přihlásil v Kyjevě na podzim 1917, domů se vrátil až v roce 1921. František Jánský, narozený ve Vlašimi 1892, prošel po zajetí dokonce Kornilovovým úderným praporem, jednou z nejtvrdších jednotek ruské občanské války. Nadporučík Jindřich Horáček upadl do zajetí při kapitulaci pevnosti Přemyšl. Z rodiny Dyckových bojovali v legiích hned tři muži, Karel v Rusku, Emil a Otakar v Itálii. A u Antonína Janouška ze Sedmpán stojí v evidenci jen strohá poznámka: popraven. Rakousko totiž zajaté legionáře považovalo za vlastizrádce a hrozila jim šibenice.

Krejčí, který lovil zeppelin: Augustin Charvát

Jedno jméno z desky legionářů stojí za samostatné zastavení. Augustin Charvát, vyučený krejčí narozený roku 1893 v Ročově na Lounsku, jehož život se později spojil s Vlašimí, se už v listopadu 1914 přihlásil ve Francii do cizinecké legie a bojoval ve slavné rotě Nazdar, první československé jednotce velké války. Po zranění se v roce 1916 přihlásil k letectvu, vyučil se stíhacím pilotem a u letky SPA 315 mu byl uznán jeden jistý a dva pravděpodobné sestřely. V říjnu 1917 se dokonce podílel na útoku na německou vzducholoď L 50.

Do vlasti se vrátil jako držitel Řádu čestné legie i válečného kříže, v československém letectvu to dotáhl na plukovníka a velitele Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka. Létání mu ale bylo osudné. V září 1931 v mlze nad Českomoravskou vrchovinou narazil jeho letoun do svahu u Moravské Třebové a Charvát druhý den zraněním podlehl. Jeho hrob je dnes evidován mezi vojenskými pietními místy právě ve Vlašimi a jméno má i na památníku na Husově náměstí.

Lípy svobody a kostel otevřený v den výročí

Nová republika se do tváře měst a obcí zapsala rychle. Už 30. října 1918 vyšla v Národních listech výzva k sázení lip svobody na památku dnů českého vzkříšení a na Podblanicku se sázelo stejně horlivě jako jinde, k výsadbám se hlásily hlavně sokolské jednoty a okrašlovací spolky. Projekt Lípy republiky dodnes eviduje památné stromy i v okrese Benešov, například lípy vysazené k druhému výročí republiky 28. října 1920. Po celém Česku se těchto stoletých stromů svobody dochovalo nejméně 572. Až tedy půjdete kolem statné lípy na návsi, je docela možné, že ji sázeli vaši pradědové na oslavu svobody.

Ve Vlašimi má ale vztah k 28. říjnu ještě jedna stavba, kterou míjíme denně. Husův sbor Církve československé husitské ve Sportovní ulici byl slavnostně otevřen přesně 28. října 1926, v den osmého výročí republiky. Sama husitská církev vznikla roku 1920 jako jedno z duchovních dětí nového státu a vlašimský sbor, který město postavilo za pouhé dva roky, patří dodnes k dominantám městského panoramatu.

Kam vyrazit 28. října letos

Letošní 108. výročí vzniku republiky připadá na středu a na Podblanicku se nabízí hned několik způsobů, jak ho prožít aktivně. V Louňovicích pod Blaníkem startuje dopoledne tradiční sokolský Běh republiky kolem bájné hory. Zároveň se koná Den Středočeského kraje, kdy se za symbolickou desetikorunu otevře vlašimský zámek i zámek v Růžkových Lhoticích.

A pokud budete mít cestu přes Husovo náměstí, zastavte se na chvíli u památníku u Husova domu. Čtyři desítky legionářských jmen z Ruska, třicet z Itálie, hrstka z Francie a přes sto padlých. Právě tihle muži, krejčí, rolníci a řemeslníci z Vlašimi a okolních vsí, zaplatili za to, že se 28. říjen slaví dodnes.