Kdo je rytíř na vlašimské kašně? Příběhy soch, kolem kterých chodíme každý den
Rytíř na kašně, jehož jméno nikdo nezná. Kardinál, který radil Karlu IV. Světec, který se třikrát stěhoval. Vlašimské sochy a pomníky vyprávějí příběhy, které většina z nás míjí bez povšimnutí.
Projdete kolem nich cestou na nákup, na autobus nebo s dětmi do školy. Stojí na svých místech desítky, někdy stovky let, a přesto o nich většina z nás ví jen málo. Vlašimské sochy a pomníky přitom vyprávějí příběhy, ve kterých vystupuje rádce císaře Karla IV., neznámý dárce s velkým srdcem pro rodné město i studenti ze sedmnáctého listopadu.
Vzali jsme to od náměstí přes uličku u děkanství až do zámeckého parku. Vyšla z toho procházka dlouhá necelé dva kilometry, kterou zvládnete za hodinu. A u každého zastavení máte příběh, který můžete doma vyprávět.
Rytíř, jehož jméno nikdo nezná
Uprostřed Žižkova náměstí stojí od roku 1886 pseudogotická kašna a na jejím vrcholu drží stráž kamenný rytíř v plné zbroji, s korouhví a štítem. Kašnu věnoval městu vlašimský rodák, architekt a stavitel František Šebek. A právě u jeho daru začíná největší záhada vlašimských soch. Nikdo totiž s jistotou neví, koho rytíř představuje.
Nejčastěji se říká, že jde o Záboje, bájného hrdinu z Rukopisu královédvorského. Údajně staročeský zpěvník byl sice už tehdy podezříván z toho, že jde o obrozenecký padělek, přesto v devatenáctém století inspiroval malíře, hudebníky i sochaře po celé zemi a postavy z něj se dostaly na desítky pomníků. Vlašimský rytíř by tak byl dítětem své doby. Část historiků se kloní k Rolandovi, postavě, která na náměstích evropských měst odedávna symbolizovala městská a trhová práva. Ta by Vlašimi slušela, výroční trhy jí povolil král Vladislav Jagellonský už roku 1488. A místní? Ti v rytíři odjakživa vidí Jana Žižku, ostatně náměstí nese jeho jméno. Pravdu už se nejspíš nedozvíme, a právě to dělá z rytíře nejzáhadnějšího Vlašimáka.
Kardinál, který radil Karlu IV.
V zámeckém parku, kousek za Vlašimskou bránou, potkáte bronzovou postavu v biskupském rouchu s napřaženou pravicí. Jan Očko z Vlašimi je nejslavnější postava, jakou kdy rod pánů z Vlašimi dal českým dějinám. Byl olomouckým biskupem, od roku 1364 druhým pražským arcibiskupem po Arnoštovi z Pardubic a v roce 1378 se stal vůbec prvním Čechem, kterého papež jmenoval kardinálem. Patřil k nejbližším rádcům a diplomatům císaře Karla IV. Zemřel v lednu 1380.
Jeho socha je naopak nejmladší v celém výběru. Bronzovou plastiku vysokou zhruba 230 centimetrů vytvořili sochaři Viktor a Tereza Svatošovi a slavnostně byla odhalena 22. září 2021 za účasti kardinála Dominika Duky. Vznikla díky veřejné sbírce, která běžela od roku 2017, náklady kolem 1,15 milionu korun si rozdělili město, dárci ze sbírky a církev. Letos 22. září to bude přesně pět let, co kardinál stojí ve svém rodném městě. Až kolem něj půjdete, všimněte si jeho tváře. Sochaři mu vtiskli laskavý, téměř usměvavý výraz.
Světec, který se třikrát stěhoval
Barokní socha svatého Jana Nepomuckého u děkanství je nejstarší sochou ve městě. Nechala ji v roce 1723 zhotovit hraběnka Františka Antonie Weissenwolfová, rozená z Lambergu, a na podstavci po ní zůstal latinský nápis a rodový erb. Autora sochy neznáme.
Socha má i zajímavé datum vzniku. Jan Nepomucký, generální vikář pražského arcibiskupství, kterého dal roku 1393 král Václav IV. svrhnout z Karlova mostu, byl blahořečen v roce 1721 a svatořečen až v roce 1729. Vlašimská socha z roku 1723 tedy vznikla v době, kdy Jan ještě ani oficiálně nebyl svatý. Hraběnka Weissenwolfová patřila k první vlně jeho ctitelů, která po blahořečení zaplavila české země stovkami nepomuckých soch.
Málokterá vlašimská památka se přitom tolik nacestovala. Původně stála u západní strany děkanství před někdejší školou. V roce 1823 ji kvůli stavbě nové silnice přesunuli k jižní straně budovy a za minulého režimu skončila v rohu děkanské zahrady. Dnes ji najdete u zdi v uličce, kterou se chodí od kostela svatého Jiljí směrem k zámku a na Husovo náměstí. Nepomucký se svatozáří z pěti hvězd je nejrozšířenějším českým světcem, jeho sochy chrání mosty a vody po celé zemi. Ten vlašimský má ale jednu zvláštnost. Zatímco jinde stojí nepomučtí na mostech, ten náš tři sta let trpělivě hlídá cestu mezi kostelem a zámkem.
Obr na skále nad Blanicí
Sochařskou procházku Vlašimí nejde uzavřít bez nejpodivnějšího obyvatele zámeckého parku. Na skále nad řekou Blanicí se z kamene souká svalnatý obr, kterému místní neřeknou jinak než Samson, ačkoli oficiálně jde o Herkulův sloup z dob romantické výzdoby parku. Jeho celý příběh jsme popsali v samostatném článku Herkulův sloup ve Vlašimi, na procházce ho ale rozhodně vynechat nemůžete. Od sochy Jana Očka k němu dojdete parkem podél Blanice za pár minut.
Kámen, který připomíná dva sedmnácté listopady
Nejmladší pomník v tomto výběru nestojí v parku ani na náměstí, ale u Husova sboru. Kamenný blok s deskou věnovanou všem, kteří bojovali za svobodu a demokracii, nese dvě data, 17. listopad 1939 a 17. listopad 1989. Odhalen byl přesně třicet let po sametové revoluci, 17. listopadu 2019, a od té doby se u něj každý listopad koná pieta se svíčkami a trikolórou.
Je to připomínka, že velké dějiny se nedějí jen v Praze. I ve Vlašimi žili studenti, kterým nacisté v roce 1939 zavřeli vysoké školy, i tady lidé v listopadu 1989 zvonili klíči. Funkcionalistický Husův sbor za pomníkem letos navíc slaví sto let od svého vzniku, o jeho výročí a zářijových koncertech píšeme zde.
Projděte si je všechny za jedno odpoledne
Všechna zastavení spojíte do pohodlné vycházky historickým jádrem, ideální na podzimní nedělní odpoledne:
- Start na Žižkově náměstí u kašny s rytířem. Prohlédněte si i erby na podstavci sochy.
- Uličkou u kostela svatého Jiljí k baroknímu Nepomuckému u zdi děkanství.
- Přes Husovo náměstí k Husovu sboru a pomníku 17. listopadu.
- Vlašimskou bránou do zámeckého parku k soše Jana Očka z Vlašimi.
- Parkem podél Blanice k Samsonovi na skále. Zpět na náměstí to máte deset minut.
Celkem ujdete necelé dva kilometry a s prohlížením i čtením nápisů vám to zabere zhruba hodinu. Trasa je schůdná i s kočárkem, jen ke skále se Samsonem vede pěšina se schody.