Řeka Blanice ve Vlašimi. Voda, která stvořila nejstarší anglický park Čech

Vlašimská Blanice protéká srdcem zámeckého parku. Právě kolem jejího údolí vznikl nejstarší veřejný anglický park Čech a dodnes v ní loví vydra říční.

Když se řekne Vlašim, většině lidí se vybaví zámek a jeho park. Málokdo si ale uvědomí, že to hlavní na celém tom obraze je voda. Řeka Blanice — přesněji Vlašimská Blanice — protéká přímo srdcem zámeckého parku a je jeho tichou kompoziční osou. Bez ní by nejstarší veřejně přístupný anglický park v Čechách nikdy nevznikl.

Řeka, kolem které vyrostl celý park

Anglický park ve Vlašimi zakládali Auerspergové od roku 1775. A nezaložili ho kdekoli — vybrali si právě údolí Blanice. Řeka se svými meandry, skalními stěnami a přirozenými zákoutími dala krajinářům hotovou scénu, kterou stačilo doladit cestičkami, mostky a stavbami. Zámek stojí na skále přímo nad vodou, romantický Starý hrad se zrcadlí v hladině a mosty přes řeku patří k nejfotografovanějším místům parku. Blanice tak není jen kulisa — je to důvod, proč park vůbec existuje.

Sepětí města s řekou je přitom mnohem starší než park. Už na počátku 14. století si vlašimští páni postavili nad Blanicí gotický hrad, z něhož se postupně vyvinul dnešní zámek. Voda pod skálou tehdy znamenala ochranu, pohon mlýnů i obživu — řeka městu dala jméno okolí i jeho tvář.

Přítomnost řeky určila i podobu parku. Aby cestičky překonaly meandry a boční strže, muselo se hodně stavět: v době vzniku měl park jedenáct mostů a lávek — jeden kamenný, devět dřevěných, klenutých v takzvaném čínském stylu, a takzvaný Divoký most překlenující rokli. Dodnes jich přes vodu a údolí vede sedm a patří k nejmalebnějším zákoutím celého parku.

Odkud a kam teče

Vlašimská Blanice je levostranný přítok Sázavy a po Želivce jde vůbec o druhý největší přítok této řeky. Měří 66 kilometrů a její povodí zabírá přes 543 kilometrů čtverečních. Pramení na severním svahu Batkova vrchu ve výšce zhruba 695 metrů nad mořem, asi deset kilometrů severovýchodně od Tábora, a míří převážně na sever.

Cestou protéká Mladou Vožicí, Louňovicemi pod Blaníkem, Vlašimí a Libeží, až se u Soběšína ve výšce 304 metrů vlévá do Sázavy. Jejím největším přítokem je Chotýšanka. Průměrný průtok u ústí se pohybuje kolem 2,2 kubíku za sekundu — na malou podblanickou říčku slušná porce vody, která nejvíc ožívá na jaře při tání sněhu.

Zajímavý detail do sbírky „věděli jste": přívlastek Vlašimská není náhodný. Odlišuje naši řeku od jiných Blanic v Česku (třeba té jihočeské u Prachatic) — a hlavně ji nesmíme zaměňovat s bájnou horou Blaník. Řeka Blanice a hora Blaník jsou dvě úplně různé věci, které spojuje jen podobné jméno a společný kraj.

Vydra, ryby a rybí přechody

Blanice není jen hezký obrázek, ale živá řeka plná života. Její vlajkovou hvězdou je vydra říční. Vlašimský park je součástí evropsky významné lokality zaměřené právě na její ochranu a průzkumy potvrdily, že loviště vyder pokrývá celý tok Blanice. Kdo má štěstí a trpělivost, může za soumraku u vody narazit na její stopy nebo skluzavku na blátivém břehu. Zblízka a bez rizika ji uvidíte v záchranné stanici ParaZOO, kde pečují i o handicapované vydry.

Řeku dlouho trápily jezy. Ryby byly doslova uvězněné mezi nimi a v úseku zámeckého parku se nemohly přirozeně stěhovat proti proudu. To se změnilo v roce 2012, kdy ve Vlašimi vznikly dva rybí přechody. Je to hezké spojení historické památky a moderní ekologie — technické „schodiště" pro ryby hned vedle starého kamenného mostu. Na první pohled nenápadná stavba, která ale řece vrátila kus přirozeného života.

Pro vodáky i rybáře

Blanici si oblíbili i vodáci, byť to není řeka na každý den. Sjízdná bývá hlavně na jaře a po vydatných deštích, kdy má dost vody; přes léto stav obvykle klesne. Vodácký zážitek navíc komplikuje velké množství jezů, které se musejí přenášet nebo obcházet. Za připomínku stojí i historie: dolní tok pod Libeží se kdysi využíval k plavení dříví, které řeka odnášela dál k Sázavě.

Rybáři znají Blanici jako revíry Blanice Vlašimská 1 a 2. Podle úseku jde o vodu pstruhovou i mimopstruhovou a patří k nejhezčím zákoutím Podblanicka, kde se dá strávit klidné odpoledne s prutem daleko od městského ruchu.

Za Blanicí až k Sázavě

Kdo si řeku zamiluje, může ji sledovat i za hranice Vlašimi. Od města pokračuje Blanice krajinou Podblanicka přes Libež dál na sever, sbírá cestou vodu z Chotýšanky a nakonec se u Soběšína vlévá do Sázavy. A právě tady, na dohled od jejího ústí, se otevírá jeden z nejkrásnějších úseků Posázaví s hradem Český Šternberk nad řekou. Blanice tak není slepá ulička — je to malá řeka, která vás nenápadně dovede k té velké a k dalším výletním cílům okolo.

Tip na procházku podél řeky

Nejkrásnější setkání s Blanicí nabízí sám zámecký park. Vydejte se po břehu od kamenného mostu směrem ke Znosimské bráně — cesta vede kolem meandrů, přes několik mostků a kolem Starého hradu, odkud je na řeku ten nejlepší výhled. Procházka je pohodová i s kočárkem a v horkém létě příjemně chladí, protože zaříznuté údolí drží stín a vlhko. Kdo chce spojit vodu s historií, může navázat prohlídkou parkových bran a čínského pavilonu.

Praktické informace

Přečtěte si také: Tři brány zámeckého parku ve Vlašimi.

Foto: Milujeme Vlašim