Most u Borovska. Dálnice, která nikdy nejela, a český Avignon pod hladinou Švihova

Obří betonový oblouk trčící z Želivky, kterému se říká český Avignon. Most u Borovska měl nést dálnici, ale místo toho ho schovala voda a příběh začal už za války.

Vyjeďte pár kilometrů za Trhový Štěpánov k Želivce a narazíte na jednu z nejzvláštnějších staveb Podblanicka. Uprostřed vodní hladiny tu trčí mohutný betonový most, široká vozovka se zábradlím, která nikam nevede a po níž nikdy neprojelo jediné auto. Je to most u Borovska, kus nedostavěné dálnice, kterému se dnes přezdívá český Avignon nebo taky Hitlerův most. A jeho příběh je stejně dramatický jako jeho osud pod vodou.

Dálnice, která se stavěla přes celou válku

Myšlenka spojit Prahu a Brno rychlostní silnicí se rodila už za první republiky. Samotný most přes údolí Sedlického potoka u vsi Borovsko se ale začal stavět až v červenci 1939, tedy krátce po vzniku protektorátu, a odtud pochází i jedna z jeho přezdívek. Stavbu vedla pražská firma J. Domanský a šlo o dílo úctyhodných rozměrů: železobetonový oblouk o rozpětí sta metrů nesl mostovku širokou dvaadvacet metrů, dost na plnohodnotnou dálnici se dvěma jízdními pásy.

Válka ale stavbě nepřála. V roce 1942 se práce kvůli nedostatku materiálu zastavily a most zůstal několik let stát jako torzo. Dokončovalo se až po osvobození, mezi lety 1945 a 1950. V prosinci 1952 byl most sice slavnostně zkolaudován, jenže to už bylo jasné, že tudy žádná dálnice nepovede, nová trasa dnešní D1 byla vytyčena jinudy. Dokonalý, hotový most tak od začátku neměl komu sloužit. Zůstal stát v krajině jako pomník práce, kterou dějiny předběhly.

Na svou dobu šlo o mimořádně náročné dílo. Stometrový železobetonový oblouk patřil k největším svého druhu u nás a stavěl se v době, kdy byl každý pytel cementu a každá tuna oceli na příděl. O to zvláštněji dnes působí představa, že tak monumentální konstrukce nakonec neposloužila ničemu jinému než jako scenérie pro fotografy a filmaře, které přitahuje právě její osamělost uprostřed vody.

Proč mu říkají český Avignon

Přezdívka odkazuje na slavný Pont Saint-Bénézet ve francouzském Avignonu, středověký most, ze kterého se po povodních dochovalo jen několik oblouků končících nad vodou v prázdnu. Borovský most má dnes podobný osud: klene se přes vodu a najednou prostě přestane. Rozdíl je v tom, že ten francouzský most se zřítil, kdežto ten náš je celý, jen ho z velké části schoval člověk sám, když do údolí pustil vodu.

Pozor na jeden častý omyl: „český Avignon“ je právě tenhle dálniční most u Borovska. Na Želivce najdete i další zatopené mosty (silniční), které bývaly součástí exkurzních tras, ale ten pravý fotogenický oblouk s širokou mostovkou nad hladinou je tenhle.

Když přišla voda: nádrž Švihov a zmizení Dolních Kralovic

Osud mostu zpečetila stavba vodárenské nádrže Švihov na Želivce, dodnes největší zásobárny pitné vody v Česku, ze které pije velká část Prahy a středních Čech. Od roku 1976 stoupla hladina tak vysoko, že most téměř celý zmizel pod vodou. Nad hladinou zůstává jen horní část, tedy mostovka se zábradlím; mohutný oblouk, který ji nese, je dnes skrytý pod vodou. Právě proto působí tak nadpozemsky: vypadá, jako by ležel přímo na hladině.

Nádrž ale nepřipravila kraj jen o most. Kvůli ní zaniklo celé městečko Dolní Kralovice. V letech 1972 až 1974 byla srovnána se zemí původní obec i sousední Švihov a Příseka, přesídlit muselo kolem 2 500 lidí. Poslední osobní vlak z Benešova sem dojel 23. července 1974. Nové Dolní Kralovice vyrostly opodál, mimo budoucí zátopu. Betonový most nad vodou je tak i tichou připomínkou domovů, které leží na dně přehrady.

Dá se tam dnes vůbec dostat?

A tady přichází důležité upozornění, kvůli kterému nemá smysl vyrážet na slepo. Most leží v I. ochranném pásmu vodního zdroje, a to je pro veřejnost nepřístupné území. Ke břehům nádrže Švihov se nesmí, koupání i vstup k vodě jsou zakázané, je to zdroj pitné vody, ne rekreační přehrada. Nečekejte tedy, že si po mostě projdete nebo si k němu sednete na piknik.

Jedinou legální cestou, jak se k zatopeným mostům dostat blíž, bývaly komentované exkurze pořádané Vodním domem v Hulicích (ČSOP Vlašim). Pro rok 2026 jsou ale i tyto exkurze pozastavené, nařídilo to Povodí Vltavy z důvodu bezpečnosti kritické infrastruktury. Než se někam vydáte, ověřte si aktuální stav přímo u pořadatele (vodnidum@csop.cz, tel. 602 665 409); situace se může sezonu od sezony měnit.

Co se v okolí opravdu podívat dá

I když k mostu samotnému teď nelze, výprava do zdejšího koutu Podblanicka rozhodně nepřijde nazmar. Jen kolem kilometru od mostu stojí ves Borovsko s kostelem svatého Petra a Pavla a zbytky staré tvrze, tiché místo s velkou historií. A hlavně: u přehrady najdete Vodní dům v Hulicích, moderní návštěvnické středisko, kde se celý příběh Želivky, přehrady i zatopených mostů dozvíte v suchu a v teple, k tomu s interaktivní expozicí o vodě, která baví děti i dospělé. Je to ideální „mokrá“ i deštivá varianta výletu, která navíc dává mostu kontext.

Kdo si chce udělat z výpravy celý den, může Vodní dům spojit s návštěvou blízkého Podblanicka. Pár kilometrů odtud leží Trhový Štěpánov i Křivsoudov, který v roce 2026 slaví 750 let od první zmínky, kombinace přírody, techniky a živé historie regionu je tu na dosah a dohromady dá smysluplný okruh po jižním cípu Benešovska.

Tip na závěr: přehrada Švihov je nádherná právě svou nedotčeností, a to právě proto, že se chrání. Ať už dorazíte kamkoli, respektujte značení ochranných pásem. Právě díky přísným pravidlům tady voda zůstává tak čistá, že z ní může pít celá metropole.

Chystáte se do těchto míst? Přečtěte si i náš tip na Vodní dům v Hulicích u přehrady Švihov, kde se za vodou i příběhem zatopených mostů vydáte hned.