Jan Očko z Vlašimi: první český kardinál

Jan Očko byl druhý pražský arcibiskup a první Čech povýšený na kardinála. Jeho osud je nerozlučně spjat s Vlašimskem.

Kdo byl Jan Očko z Vlašimi

Jan Očko z Vlašimi (asi po roce 1315 - 14. ledna 1380) patří k nejvýznamnějším postavám české církve i státní politiky 14. století. Byl druhým pražským arcibiskupem, olomouckým biskupem, papežským legátem a vůbec prvním českým kardinálem v dějinách. Především ale byl blízkým rádcem, důvěrníkem a diplomatem císaře Karla IV.

Zajímavé je, že přídomek „z Vlašimi" mu s největší pravděpodobností přiřkli až historikové 16. století. Jan sám tento predikát doložitelně neužíval, s Vlašimí je spojen díky svému bratru Michalovi, který město koupil roku 1363. Pocházel z původně měšťanského rodu; jeho otcem byl Jan z Kamenice, písař, který přišel na dvůr krále Jana Lucemburského.

Cesta od dvorského písaře k biskupovi

Kariéru zahájil ve službách panovnického dvora. První zmínka, v níž je označen jako duchovní, pochází z roku 1339, tehdy byl titulován jako notář a kaplan moravského markraběte, tedy pozdějšího Karla IV. Ve stejné době se stal proboštem kaple Všech svatých na Pražském hradě.

Roku 1342 byl přijat za kanovníka pražské kapituly, později získal také kanonikáty v Mělníku a ve Vratislavi. V roce 1344 musel žádat papeže Klimenta VI. o dispens promíjející mu údajný nemanželský původ, manželství jeho rodičů totiž nebylo uzavřeno podle tehdejších církevních pravidel.

Přízvisko „Očko" souvisí s vadou jeho levého oka. Podle jeho vlastního listu mu oko trvale poškodil pařížský lékař při pokusu odstranit skvrnu; oko zůstalo slepé. Samotné přízvisko je ovšem doloženo až po polovině 15. století.

Olomoucký biskup a pravá ruka Karla IV.

Roku 1351 byl, i díky záštitě Karla IV., zvolen olomouckým biskupem. Do úřadu jej v listopadu téhož roku jmenoval papež Kliment VI. Biskupské svěcení přijal podle kronikáře Beneše Krabice z Veitmile od samotného Arnošta z Pardubic.

I jako olomoucký biskup často pobýval v Praze a podílel se na správě země. Roku 1355 doprovázel Karla IV. na jeho druhé korunovační cestě do Itálie. V dalších letech krále provázel nejen jako duchovní, ale účastnil se i jednání o hospodářství a obchodu. O Vánocích 1361 byl vyslán do Vídně jako panovníkův zmocněnec v konfliktu s milánskými vévody. Byl mu natolik blízký, že se stal i jeho věřitelem.

Druhý pražský arcibiskup a diplomat

Po smrti Arnošta z Pardubic byl 12. července 1364 zvolen pražským arcibiskupem; papež Urban V. jej do úřadu jmenoval 23. srpna 1364. Když se Karel IV. vydával na cesty, pověřoval Jana Očka správou země.

Aby podpořil růst říše a upevnil církev, dohodl se Karel IV. s papežem na jmenování Jana Očka papežským legátem pro rozsáhlou oblast zahrnující diecéze pražskou, litomyšlskou, olomouckou, míšeňskou, bamberskou i řezenskou (listiny z května 1365).

Do jeho arcibiskupského působení spadají významné okamžiky:

• 17. listopadu 1370 korunoval Johanu Bavorskou českou královnou.
• Roku 1373 svou diplomacií pomohl Karlu IV. získat Braniborsko.
• 6. července 1376 byl v Cáchách přítomen korunovaci Václava IV. římským králem.

První český kardinál

Vrcholem jeho kariéry bylo 18. září 1378, kdy jej papež Urban VI. z diplomatických důvodů jmenoval historicky prvním českým kardinálem. Dne 30. listopadu 1378, den po smrti císaře Karla IV., se vzdal arcibiskupského úřadu, který převzal jeho synovec Jan z Jenštejna. Právě Jan Očko sloužil 15. prosince 1378 za zesnulého císaře zádušní mši.

Odznaky kardinálské hodnosti mu 6. března 1379 oficiálně předal papežský legát, kardinál Pileus de Prata. Zemřel 14. ledna 1380.

Mecenáš umění a zbožnosti

Jan Očko byl štědrým donátorem a zakladatelem. Roku 1364 založil pod Vyšehradem špitál pro zchudlé z vyšších vrstev, roku 1375 pak špitál sv. Antonína a Alžběty na Hradčanech pro chudé kleriky a žáky. Vysvětil desítky kostelů, oltářů a kaplí, mimo jiné roku 1365 kapli sv. Kříže na Karlštejně a roku 1372 chrám v Emauzském klášteře.

Nejslavnějším pomníkem jeho mecenášství je Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, jedna z nejvýznamnějších gotických maleb své doby.

Deskou vybavil oltář kaple svého roudnického hradu. Zobrazuje arcibiskupa klečícího před Pannou Marií, obklopeného českými patrony, císařem Karlem IV., jeho synem Václavem IV. i sv. Václavem. Dnes je vystavena v Národní galerii v Praze.

Vlašimská kaple v katedrále sv. Víta

Jeho ostatky jsou uloženy ve Vlašimské kapli katedrály sv. Víta, pod figurálním náhrobkem z bílého mramoru, vytesaným v dílně geniálního stavitele Petra Parléře. Kapli dal Jan Očko vymalovat freskami, jejichž zbytky se dochovaly. Jeho podobu připomíná také dochovaná busta v triforiu katedrály, po jejíchž stranách je jeho rodový erb (dvě supí hlavy) a znak pražského arcibiskupství.

Kde Jana Očka připomínáme dnes

Ve Vlašimi jeho odkaz nese bronzová socha v zámeckém parku. Vznikla díky veřejné sbírce zahájené v listopadu 2017 a v následné soutěži zvítězil návrh sochařů Viktora a Terezy Svatošových. Socha vysoká 2,3 metru na půlmetrovém podstavci stojí vlevo od Vlašimské brány, poblíž naučné stezky Vlašimským zámeckým parkem.

Jeho velkolepou stopu tak najdete na dvou místech: v katedrále sv. Víta v Praze, kde spočívá jeho hrob i busta, a v rodovém městě Vlašimi, které si svého slavného „patrona" hrdě připomíná dodnes.