Jan Dismas Zelenka. Barokní génius z Louňovic, kterého obdivoval i Bach

V Louňovicích pod Blaníkem se roku 1679 narodil Jan Dismas Zelenka, skladatel, kterému dnes svět říká český Bach. Jeho hudba zněla u drážďanského dvora, znovu ji objevili až po staletích.

Když se řekne velká hudba českého baroka, většině lidí naskočí Praha, Vídeň nebo Drážďany. Málokdo ví, že jeden z největších skladatelů té doby se narodil v malém městečku osm kilometrů od Vlašimi. Jan Dismas Zelenka, kterému muzikologové dnes přezdívají český Bach, byl pokřtěn 16. října 1679 v louňovickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Jeho hudbu obdivoval sám Johann Sebastian Bach, a přesto ji svět na dvě stě let téměř zapomněl.

Příběh louňovického rodáka je jedním z nejpozoruhodnějších v dějinách české hudby. Vede z podblanického městečka přes pražské Klementinum až ke dvoru saských kurfiřtů, kde Zelenka strávil většinu života. A končí návratem, který trval staletí.

Syn kantora z městečka pod Blaníkem

Jan Zelenka, jméno Dismas přijal pravděpodobně až při biřmování, se narodil jako nejstarší z osmi dětí louňovického kantora a varhaníka Jiříka Zelenky Bavorovského a jeho ženy Marie Magdaleny. Otec učil ve škole a hrál na kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie, jediné stavby, která v Louňovicích přežila vypálení premonstrátského kláštera husity roku 1420. Právě od otce dostal malý Jan první hudební vzdělání.

Z Louňovic vedla jeho cesta do Prahy, na jezuitskou kolej Klementinum. Jezuité patřili k nejlepším vzdělavatelům své doby a hudba hrála v jejich školách zásadní roli. Od roku 1704 jsou doloženy počátky Zelenkovy skladatelské činnosti, psal tehdy hudbu právě pro jezuitské slavnosti a školní hry.

Z Klementina ke dvoru saského kurfiřta

Kolem roku 1710 odešel Zelenka do Drážďan, kde získal místo violonisty, tedy hráče na kontrabasový nástroj, v proslulé dvorní kapele saského kurfiřta Augusta Silného. Drážďanský dvůr tehdy patřil k hudebním velmocím Evropy a Zelenka se v něm prosadil nejen jako hráč, ale postupně hlavně jako skladatel chrámové hudby.

Vzdělání si doplnil v letech 1716 až 1719 ve Vídni u císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe, největší autority kontrapunktu své doby. Na vrcholu sil se pak jednou výrazně připomněl i doma. Roku 1723 zaznělo v Praze při slavnostech kolem korunovace Karla VI. českým králem jeho velkolepé dílo Sub olea pacis et palma virtutis, známé jako Melodrama o svatém Václavovi. Pro skladatele z Podblanicka to byla pocta, jaké se českému autorovi dostalo málokdy.

Hořké drážďanské roky

V Drážďanech Zelenka léta fakticky vedl chrámovou hudbu katolické dvorní kaple a očekával, že bude jmenován kapelníkem. Nový kurfiřt August III. však roku 1733 svěřil tento post hvězdnému opernímu skladateli Johannu Adolfu Hassemu. Zelenka musel vzít zavděk titulem dvorního skladatele s platem 550 tolarů ročně, později zvýšeným na 800. Pro srovnání, Hasse pobíral několikanásobek.

Zklamaný, ale tvořivě na vrcholu, psal Zelenka v posledních letech svá nejhlubší díla. Z jednadvaceti mší patří k vrcholům takzvané Missae ultimae, poslední mše, a slavná Missa votiva z roku 1739, kterou složil jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Vedle mší zanechal rekviem, oratoria, litanie, Lamentace proroka Jeremiáše a šest triových sonát, které dodnes patří k nejtěžším skladbám, jaké kdy byly pro hoboj napsány. Celkem čítá jeho dílo téměř 250 skladeb, převážně duchovních.

Zemřel v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech na srdeční chorobu, pohřben byl na Štědrý den ráno na Starém katolickém hřbitově. Jeho hrob se nedochoval. A nedochovala se ani jeho tvář, žádný ověřený Zelenkův portrét neexistuje. Skladatel světového formátu tak zůstává doslova bez tváře.

Génius, kterého si vážil Bach

O Zelenkově velikosti nejlépe vypovídá, kdo ho obdivoval. K jeho ctitelům patřili Johann Sebastian Bach i Georg Philipp Telemann, tedy absolutní špička tehdejší evropské hudby. Bach se znal se Zelenkou osobně a cenil si jeho umění kontrapunktu, tedy přesně té disciplíny, v níž byl sám nepřekonatelný. Přezdívka český Bach proto není reklamní nadsázka, ale ocenění od lidí, kteří věděli, o čem mluví.

Po skladatelově smrti však jeho rukopisy zůstaly zamčené v archivu drážďanského dvora a hudba přestala znít. Na Zelenku upozornil až v 19. století František Palacký a roku 1863 uvedl Bedřich Smetana v Praze jednu z jeho orchestrálních suit. Skutečné vzkříšení ale přišlo až po druhé světové válce, od konce 50. let se o ně zasloužil především pražský soubor Ars rediviva flétnisty Milana Munclingera. Dnes Zelenkovy mše a sonáty nahrávají přední světové soubory a jeho jméno nese i mezinárodní festival pořádaný v Praze a Drážďanech.

Čím začít, když chcete Zelenku slyšet

Zelenkova hudba má pověst náročné, ale strhující. Kdo ji slyší poprvé, bývá překvapen, jak odvážně zní, smělé harmonie a nečekané obraty v ní působí místy až moderně. Pokud nevíte, kde začít, nabízíme tři osvědčené vstupní brány.

• Missa votiva je asi nejpřístupnější z velkých mší. Děkovná skladba za uzdravení má dramatický tah i dojemné tiché pasáže.
• Triové sonáty ukazují Zelenku jako mistra instrumentální hudby. Virtuózní party hobojů a fagotu prověří i dnešní špičkové hráče.
• Lamentace proroka Jeremiáše patří k nejniternější barokní hudbě vůbec. Ideální poslech na podzimní večer.

Všechny tři tituly najdete v nahrávkách předních světových souborů na běžných streamovacích službách. A kdo chce zážitek umocnit, může si je pustit cestou do skladatelova rodiště, z Vlašimi je to do Louňovic deset minut.

Kde Zelenku potkáte v Louňovicích

Louňovice pod Blaníkem na svého rodáka nezapomněly. U kostela Nanebevzetí Panny Marie, v němž byl pokřtěn a kde jeho otec desítky let hrál na varhany, stojí od roku 1984 Zelenkův pomník. Pamětní desku najdete také v ulici Jana Žižky, kde stával dům, v němž rodina žila. V louňovickém zámku, dnes sídle muzea včelařství, slouží od roku 1979 koncertní sál nesoucí Zelenkovo jméno.

Právě na jeho počest vznikl roku 1984 Podblanický hudební podzim, jeden z nejrozsáhlejších festivalů klasické hudby ve středních Čechách, jehož koncerty se konaly v obcích celého regionu a závěrečný večer patřil tradičně louňovickému zámku a Zelenkově hudbě. Na tradici zámeckých koncertů navazují Louňovice dodnes. V sobotu 24. října 2026 pořádá městys spolu se Spolkem pro obnovu louňovických varhan v koncertním sále zámku galakoncert k poctě Jana Dismase Zelenky, na kterém vystoupí Pražský barokní soubor s houslistou Václavem Hudečkem. Před koncertem se u skladatelova pomníku uskuteční pietní akt. A kdo chce pomoci, aby se v kostele, kde hrával Zelenkův otec, znovu plně rozezněly opravované varhany, může si přes web městyse symbolicky adoptovat některou z jejich píšťal.

Praktické informace pro výletníky

• Kde: Louňovice pod Blaníkem, 8 km jižně od Vlašimi po silnici směr Načeradec.
• Jak se tam dostat: autem z Vlašimi za 10 minut, autobusy na trase Benešov, Vlašim, Načeradec staví přímo v městečku.
• Co vidět: kostel Nanebevzetí Panny Marie s pomníkem skladatele, pamětní deska v ulici Jana Žižky, zámek s muzeem včelařství a Zelenkovým koncertním sálem. Otevírací dobu muzea si před návštěvou ověřte u infocentra Podblanicka v Louňovicích.
• Tip na okruh: návštěvu spojte s výstupem na Velký Blaník (638 m) s rozhlednou, na vrchol vede z Louňovic značená cesta.

Přečtěte si také

• Louňovice pod Blaníkem. Klášterní městečko pod horou blanických rytířů
• Výstup na Velký Blaník z Vlašimi. Rozhledna, blaničtí rytíři i naučná stezka pro rodiny