Kam na houby na Podblanicku. Letní vlna hřibů začíná právě teď

Druhá polovina července přináší do lesů okolo Vlašimi a Blaníku první velkou vlnu hřibů. Poradíme, co roste, kam vyrazit a jak sbírat, aby byl košík plný a les zdravý.

Léto na Podblanicku neznamená jen koupání a večery u vody. Když nad ránem projde krajem teplý déšť a přes den se drží kolem dvaceti stupňů, začíná pro spoustu chalupářů i místních ta pravá sezona: houbaření. Lesy okolo Vlašimi, pod Blaníkem a v údolí Sázavy patří k tradičně vděčným houbařským revírům a druhá polovina července bývá první velkou vlnou hřibů. Pojďme si projít, co v našich lesích roste, kam se za houbami vyplatí vyrazit a jak sbírat tak, aby košík byl plný a les zdravý.

Kdy začíná letní vlna hub

Houby na Podblanicku poslouchají hlavně počasí. Po vydatnějším dešti a při nočních teplotách nad zhruba dvanáct stupňů se do pár dní objeví první plodnice. První silná vlna Hřibu smrkového bývá v Čechách typicky mezi 15. a 25. červencem, pokud tomu předcházely srážky, takže právě teď je ta pravá chvíle vzít košík a vyrazit. Lišky a holubinky pokračují z jarní a červnové sezony a svůj vrchol mají teprve před sebou, v srpnu a září.

Než se ráno vydáte do lesa, vyplatí se mrknout na mapu pravděpodobnosti růstu hub, kterou v sezoně zhruba jednou týdně zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav. Kombinuje data o srážkách a teplotách a dá vám rychlou představu, jestli má cenu vyrážet, nebo raději počkat na další déšť. Nejlepší čas na sběr je brzy ráno: houby jsou pevné, čerstvé a ještě je neprohřálo polední slunce.

Co v našich lesích roste

Podblanické lesy jsou pestré, střídají se tu smrčiny, doubravy, bučiny i vzácné jedliny, a každý porost nabízí jiné houby. V praxi tu potkáte tyhle nejčastější letní druhy:

• Hřib smrkový. Král hub, roste pod smrky, ale i pod buky a duby. První velká vlna přichází právě v druhé polovině července.
• Liška obecná. Žluté až oranžové kloboučky s ovocnou vůní, nejčastěji ve mechu ve smíšených lesích. Skvěle se skladuje a nečerviví.
• Kozák březový. Věrný společník bříz na kyselejších půdách, typický pro okraje cest a světlejší porosty.
• Holubinky. V létě roste celá řada jedlých druhů (namodralá, mandlová, nazelenalá). Křehké, snadno se lámou, do košíku patří naspod.
• Klouzky. Najdete je v borových lesících; před úpravou z nich stáhněte slizkou slupku z klobouku.
• Bedla vysoká. Nápadná houba travnatých okrajů a světlin. Pozor na záměnu, sbírejte ji jen se znalostí poznávacích znaků.

Zdejší houbařské bohatství není jen lidová zkušenost. Odborníci v jedlinách Posázaví a Podblanicka popsali řadu vzácných druhů vázaných na jedli bělokorou, z nichž mnohé jsou na červeném seznamu ohrožených hub. To je dobré mít na paměti: náš les je mykologicky cenný a zaslouží si šetrné zacházení.

Kam za houbami v okolí Vlašimi

Konkrétní houbařská místa si každý sběrač střeží, a je to tak správně. Přesto se dá poradit, kterým směrem zamířit. Tradičně vděčné jsou lesy v okolí Louňovic pod Blaníkem a svahy Velkého i Malého Blaníku, kde se střídají jehličnaté i listnaté porosty. Bohaté bývají také lesy podél údolí Sázavy a smíšené porosty na Vlašimsku směrem k Trhovému Štěpánovu.

Že jde o kraj hub, ostatně dokládá i tradice: Dům přírody Blaníku v Louňovicích pod Blaníkem pořádá houbařské výstavy, na kterých se každoročně sejdou desítky druhů z Podblanicka, od běžných hřibů a lišek až po pořádné rarity. Je to skvělá příležitost, jak se naučit poznávat houby od zkušených mykologů, a než sami vyrazíte, stojí za to sledovat, kdy se výstava letos chystá.

Ať zamíříte kamkoli, pamatujte, že část Podblanicka spadá do chráněné krajinné oblasti Blaník. Pro vlastní potřebu tu houbařit můžete, ale chovejte se k přírodě ohleduplně a respektujte případná omezení v nejcennějších lokalitách.

Jak sbírat, aby košík i les zůstaly v pohodě

Houbaření má pár nepsaných pravidel, která dělají rozdíl mezi zdravým lesem a vyšlapaným revírem:

• Sbírejte jen to, co bezpečně znáte. Při sebemenší pochybnosti houbu nechte růst nebo se poraďte se zkušeným houbařem. Nikdy se nespoléhejte jen na jeden poznávací znak.
• Noste proutěný košík. Houby v něm dýchají a nezapaří se jako v igelitce; navíc cestou lesem vysypáváte výtrusy dál.
• Sbírejte šetrně. Houbu opatrně vykruťte celou nebo odřízněte nožem u země a jamku přikryjte mechem, aby podhoubí nevysychalo.
• Berte mladé a zdravé plodnice. Staré, přezrálé a červivé houby nechte v lese, poslouží k rozmnožení a nakrmí lesní zvěř.
• Jen pro vlastní potřebu. Sběr lesních plodů je v Česku volný, ale výhradně pro sebe, ne na prodej.
• Buďte tiší a ohleduplní. Les je domovem zvěře i ptáků. Nekřičte, neodhazujte odpadky a nešlapte zbytečně mimo cesty.

A ještě jedna zásada do kuchyně: houby nikdy nejezte syrové a i jedlé druhy, které po překrojení modrají (jako Hřib kovář nebo Hřib koloděj), pořádně tepelně upravte. Pak už zbývá jen dobrou chuť a hodně zdaru v podblanických lesích.

Proč se za houbami na Podblanicko vyplatí

Houbaření u nás není jen o plném košíku. Je to jeden z mála letních rituálů, který spojuje generace: dědové ukazují vnukům, kde roste Kozák březový, chalupáři vyrážejí do lesa hned po příjezdu z Prahy a místní vědí, že po červencovém dešti stojí za to vstávat s rozbřeskem. Podblanický les navíc odmění i toho, kdo se vrátí s prázdnou. Ranní mlha nad Sázavou, vůně jehličí a klid, jaký ve městě nenajdete, jsou samy o sobě důvodem, proč do lesa jít.

Pokud houby teprve poznáváte, začněte u bezpečných a snadno určitelných druhů, jako je Liška obecná nebo Kozák březový, a nesbírejte nic, co vám nesedí. Časem si vytvoříte vlastní mapu míst, kam se vracet, a houbaření se stane jednou z těch věcí, kvůli kterým je léto na Podblanicku tak dobré.

Praktický výbavník houbaře

• Kdy: brzy ráno, 2 až 5 dní po vydatnějším dešti.
• Co s sebou: proutěný košík, nůž, dlouhé nohavice a pevná obuv (klíšťata!), voda a nabitý telefon.
• Kam: lesy okolo Louňovic pod Blaníkem, svahy Blaníku, porosty v údolí Sázavy a na Vlašimsku.
• Pomůcka: mapa růstu hub od ČHMÚ (aktualizuje se v sezoně týdně) a houbařská výstava v Domě přírody Blaníku pro nácvik poznávání.
• Bezpečí: po návratu prohlédnout kůži kvůli klíšťatům; při nejistotě raději houbu vyhodit.