Chotýšany. Ves u staré císařské silnice, kde chátrá barokní zámek a kostelní věž měří 45 metrů

Většina Vlašimáků zná Chotýšany jen jako ceduli na půl cesty do Benešova. Kdo ale sundá nohu z plynu, najde ves s tvrzí ze 13. století, smutným příběhem barokního zámku, pověstí o starém dubu a rybníkem Smikov, který patří k nejhezčím koupacím místům v okolí.

Silnice z Vlašimi do Benešova je pro většinu z nás jen deset minut jízdy, které chceme mít co nejrychleji za sebou. Zhruba v polovině cesty přitom projíždíme vsí, která toho pamatuje víc než leckteré město. Chotýšany, dnes obec se zhruba 670 obyvateli, mají tvrz doloženou od 13. století, barokní zámek se smutným novodobým osudem, kostel s pověstí o prastarém dubu a kousek za humny jeden z největších rybníků na Podblanicku.

Vladyka Mrákota a tvrz, ze které se stal pivovar

První písemná zmínka o Chotýšanech pochází z roku 1250, kdy se připomíná vladyka Mrákota z Chotýšan. Jeho rod tu už ve 13. století vystavěl tvrz, která po staletí tvořila jádro vsi. Když si pak v roce 1743 nechal hrabě Arnošt František z Vrtby postavit vedle staré tvrze pohodlnější barokní zámek, nezbourali ji. Přestavěli ji na zámecký pivovar a přízemí věžovité stavby s cihlovou klenbou stojí v areálu dodnes. Málokterá ves na Podblanicku má takhle hmatatelně vrstvenou historii na jednom dvoře.

Po Vrtbech drželi panství Vratislavové z Mitrovic, a to až do roku 1872, kdy je poslední mužský potomek rodu prodal. Pak se majitelé střídali rychle a zámku to nesvědčilo. Posledními soukromými vlastníky byli před rokem 1948 Langhammerové z Bíliny, po znárodnění se v zámku bydlelo a fungovala tu místní knihovna.

Zámek jako memento. Sliby investora nevyšly

Novodobá kapitola zámku je bohužel spíš varovný příběh. Po roce 1989 se budova v restituci vrátila potomkovi Langhammerů, který ji i s osmdesáti hektary pozemků prodal italské firmě Farm Chotýšany. Místní tehdy uvěřili slibu, že firma pozemky rozprodá na stavební parcely a z utržených peněz zámek opraví. Pozemky se skutečně prodaly, podle Wikipedie za zhruba 50 milionů korun. Na opravy zámku ale nedošlo a památkáři nakonec firmě udělili pokutu.

Přesto není všechno ztraceno. V roce 2019 dostal zámek novou střechu a areál byl zabezpečen, od té doby v něm proběhly drobné udržovací práce. Zámek je kulturní památkou, zůstává však v havarijním stavu a veřejnosti nepřístupný. Při procházce vsí si ho tak prohlédnete jen zvenku, i ten pohled ale stojí za krátkou zastávku. Je to jedna z posledních připomínek doby, kdy Chotýšany bývaly sídlem panství.

Kostel svatého Havla a pověst o starém dubu

Dominantou vsi je kostel svatého Havla u cesty na Takonín. Písemně je doložen k roku 1350, farní kronika ale jeho počátky klade už do roku 1315. Na západní straně se nad ním zvedá věž vysoká 45 metrů, kterou v roce 1897 poškodil požár. Opravena byla ještě téhož roku, což o tehdejší vsi vypovídá víc než dlouhé kroniky. Po staletí šlo o farní kostel, od roku 2009 je filiální.

Ke kostelu se váže i místní pověst. Na mírném návrší nad cestou k Takonínu prý dávno před první zmínkou stával mohutný starý dub, a právě u něj mělo být pro svatostánek vybráno místo. Kdo dnes stojí před kostelem, snadno pochopí proč. Návrší nad vsí je vidět ze široka daleka.

Na Chotýšce. Hostinec pro padesát povozů

Málo známou perlou je bývalý zájezdní hostinec Nová hospoda, kterému se říkalo Na Chotýšce. Stojí u dnešní autobusové zastávky a jeho příběh připomíná, čím Chotýšany kdysi žily. Když se před rokem 1823 stavěla císařská silnice z Benešova na Vlašim, provozoval tu Jan Jaroš z Pelhřimova kantýnu pro dělníky. Po dokončení silnice vystavěl hostinec, který byl největší na celém tahu. Na dvůr se vešlo až padesát povozů a bryček, k tomu velké stáje, přístřešky pro vozy i vlastní kovárna. Formani tu přepřahali, nocovali a utráceli.

Zlatou éru zájezdních hostinců ukončila železnice. Trať z Benešova do Vlašimi, dnešní Vlašimka, začala jezdit v roce 1895 a povozy ze silnice pomalu zmizely. Ještě ve třicátých letech minulého století ale byly Chotýšany pozoruhodně živou vsí. Soupis z roku 1932 tu uvádí tři hostince, dva lihovary, kováře, pekaře, řezníka, tři obchody a dokonce dvě záložny.

Smikov. Osmadvacet hektarů vody za humny

Chalupáři a výletníci znají Chotýšany hlavně kvůli vodě. U místní části Městečko leží na potoce Chotýšance rybník Smikov o rozloze 28 hektarů, jeden z největších v okolí. Břehy lemují stromy, na hrázi stojí v sezoně stánek s občerstvením a k dispozici je ohniště i bezplatné parkování. V létě se tu koupe, po celý rok sem jezdí rybáři, revír je bohatě zarybněný. A na podzim je hráz Smikova ideální místo pro procházku s výhledem na vodní hladinu a barevné stromy, navíc jen kousek od hranice CHKO Blaník.

Samotná Chotýšanka je nenápadný, ale půvabný potok. Pramení východně od Votic, protéká vsí i Smikovem a u Libže se vlévá do Blanice. Jarní vodáci ji znají jako krátkou divokou jízdu, pěší zase jako tichého průvodce údolím mezi poli a lesíky.

Čtyři vsi v jedné obci

K Chotýšanům dnes patří ještě tři menší místní části, Křemení, Pařezí a Městečko. Právě Městečko, položené u Smikova, bývalo dlouho samostatnou obcí. Ještě v roce 1932 mělo spolu s osadou Lhota Veselka 283 obyvatel a vlastní velkostatek, k Chotýšanům se připojilo až později. Dohromady dnes obec počítá kolem 670 obyvatel na necelých čtrnácti kilometrech čtverečních, což je na poměry Podblanicka docela živá vesnice. Funguje tu základní i mateřská škola, obecní dům s klubovnou a aktivní hasiči, kteří drží pohromadě spolkový život ve všech čtyřech vsích.

Kudy do Chotýšan

Výlet se dá snadno spojit s okolím. Přes Postupice je to kousek k baroknímu zámku Jemniště, cyklotrasa 0072 vás z Chotýšan dovede do Divišova a dál až na hrad Český Šternberk. A kdo si chce užít nostalgii, může v letní sezoně dojet Vlašimkou do Trhového Štěpánova.

Přečtěte si také

• Zámek Jemniště u Postupic. Barokní perla Sternbergů kousek od Vlašimi
• Divišov. Gotický kostel, klasicistní synagoga i výlet k rozhledně Špulka
• Trhový Štěpánov. Město s opevněným kostelem, zlatou minulostí a tratí, kterou utopila přehrada