CHKO Blaník: příroda středočeského Podblanicka

Chráněná krajinná oblast Blaník patří k nejmenším CHKO v Čechách, ale svou přírodní hodnotou předčí mnohé větší rezervace.

Nejmenší chráněná krajinná oblast v Česku

CHKO Blaník je nejmenší chráněnou krajinnou oblastí České republiky. Byla vyhlášena s účinností od 1. ledna 1982 a rozkládá se na ploše přibližně 40 km² (přesně 40,29 km²) ve Středočeském kraji, v okrese Benešov, jižně od Vlašimi. Nadmořská výška se pohybuje od 362 metrů u toku řeky Blanice v Ostrově až po 638 metrů na vrcholu Velkého Blaníku. Přestože jde o území rozlohou skromné, ukrývá pozoruhodnou koncentraci přírodních i kulturních hodnot, a především dvojici zalesněných kopců, které daly celému kraji jméno: Podblanicko.

Správa CHKO Blaník sídlí v Louňovicích pod Blaníkem, největší obci uvnitř chráněného území. Návštěvnické středisko Dům přírody Blaníku pak najdete u Krasovic, respektive na úpatí Velkého Blaníku poblíž Kondrace. Součástí soustavy Natura 2000 jsou zde dvě evropsky významné lokality, Podlesí a Vlašimská Blanice.

Velký a Malý Blaník: dvě dominanty kraje

Nezaměnitelnou tvář krajiny určují dva vrcholy. Velký Blaník (638 m n. m.) je nejvyšším bodem oblasti a nese na svém temeni dřevěnou rozhlednu ve tvaru husitské hlásky. Současná stavba vznikla v letech 1939-1941 zásluhou Klubu českých turistů poté, co se starší dřevěná věž z roku 1895 zřítila. Z ochozu se za dobré viditelnosti otevírá kruhový rozhled po celém Podblanicku, při výjimečné průhlednosti vzduchu bývají v dálce patrné i vzdálenější horské obzory.

Rozhledna na Velkém Blaníku
Rozhledna na vrcholu Velkého Blaníku, nejvyššího bodu CHKO.

Malý Blaník (580 m n. m.) je nižší, ale neméně půvabný. Na jeho vrcholu stojí romantická zřícenina barokní poutní kaple sv. Máří Magdalény, postavené roku 1735 a zrušené v roce 1790 za josefínských reforem. Dochované obvodové zdivo dnes objímají vzrostlé stromy a celý vrchol chrání stejnojmenná přírodní rezervace se zachovalou acidofilní bučinou. Právě sem směřovaly po staletí kroky poutníků a dnes patří místo k nejromantičtějším zákoutím celého kraje.

Geologie, lesy a život v CHKO

Blaníky vděčí za svůj výrazný reliéf odolným horninám. Na vrcholech převládají ortoruly, na většině území pak pararuly; setkat se lze i s aplitem. Odolnost těchto hornin vůči zvětrávání je důvodem, proč oba kopce vystupují nad okolní zvlněnou krajinu jako nápadné suky.

Lesy pokrývají přibližně 31 % rozlohy oblasti. Nejrozšířenější dřevinou je smrk (kolem 57 %), následují borovice, buk, modřín a v menší míře bříza, dub, habr i jedle. Květena je bohatá zejména na vlhkých loukách a v mokřadech, roste tu například prstnatec májový, ostřice, ptačinec bahenní či nápadná lilie zlatohlavá.

Také fauna stojí za pozornost. Žije tu asi čtyřicet druhů savců, mezi nimi vzácní netopýři. Z ptáků zaujme ledňáček říční, křepelka polní nebo moták pochop; z plazů zmije obecná. Mokřady oživují obojživelníci jako kuňka obecná, rosnička zelená či blatnice skvrnitá. Blaník je také rájem bezobratlých, bylo tu zaznamenáno kolem dvou set druhů pavouků.

Naučné stezky, turistika a pověst o rytířích

Nejznámější trasou je naučná stezka „S rytířem na Blaník". Měří zhruba 4 km, vede od Domu přírody přes vrchol Velkého Blaníku k parkovišti nad Louňovicemi a je značena červenou turistickou značkou. Na trase najdete čtrnáct naučných zastavení a řadu hravých stanovišť pro děti, která přibližují zdejší přírodu, historii osídlení i slavnou pověst o blanických rytířích. Podle ní v nitru hory spí vojsko svatého Václava, jež vyjede zemi na pomoc v nejtěžší chvíli.

Ochranu přírody a osvětu na Podblanicku dlouhodobě rozvíjí také ČSOP Vlašim, který ve Vlašimi provozuje Podblanické ekocentrum a expozici ParaZOO (otevřena 2012). Ta dává domov trvale handicapovaným volně žijícím živočichům z místní záchranné stanice, potkáte tu vydry, dravce, čápy či krkavce a dozvíte se, jak zraněným zvířatům pomáhat.

Praktické informace pro výlet